Zachovat si bezprostřednost

6.8.2024

V zákulisí Čapkova sálu. Dobrý den, pardon, můžu se zeptat, vy jste? Ne, to nevadí, jasně, vy jste od těch druhých, děkuju. Třikrát obejdu sál i jeho okolí. Tybrďo, kam odešel soubor? Jak já udělám rozhovor? Terko, prosím tě, nemáš náhodou… tak já poprosím Honzu. Jé Michale, hele náhodou asi nemáme, ale kdyžtak zavolám Honzovi… Ahoj Šárko, prosím tě, Lukáš poptává kontakt na… No to asi… Nevadí, já seženu Honzu. Počkej zavolám, a ne, nemusím… A vida! Takto výpravně, podobně jako Koza se stříbrným zvonkem, jsem si došel pro rozhovor s pedagožkami Václavou Makovcovou a Janou Barnovou. Tak vy jste pěkný!

Prozradíte nám, proč zrovna Tři boty?
VM: Naše vesnice se jmenuje Třebotov a četly jsme ve staré kronice, že existovala varianta, která tvrdí, že název vesnice vznikl z toho, že se v okolí našly tři boty. Tříbotov – Třebotov – Tři boty. Což zní možná trochu jako blbost, ale nám se to strašně líbilo. 

Na svém webu se ptáte dětí, jak si pamatují vznik souboru. Jedna z odpovědí, která mě zaujala i pobavila, je: „Chtěl bych vylepšit naši snahu. Dokázal jsem se vžít do souboru. Mám radost, že jsem v souboru. Mám radost, že v souboru bouchám tyčema.“ Tak mě zajímá, jakým způsobem vlastně probíhá váš školní rok?
VM: Tohle jsou děti ze třetí a ze čtvrté třídy a máme zkoušky vždy jednou týdně, v pátek odpoledne, dvě hodiny. A když nám začne téct do všech tří bot, tak začneme přidávat víkendy. Máme pak školu celou pro sebe a to je sajgon. Je to naše dlouholetá dobrovolná aktivita – připravit a nazkoušet představení. Máme na to nabalené samozřejmě ještě další aktivity a chceme, aby si to děti i nějak přehrnuly přes ten život a s něčím propojily.

Kdo přišel s námětem použít pohádky ze sbírky Strom pohádek z celého světa? Vybírali jste poctivě, přečetly jste je s dětmi všechny?
VM: Vždycky začínáme my dvě. Uděláme předvýběr a děti do toho přitáhneme až ve chvíli, kdy se to předčítá společně. Oni se pak částečně na výběru podílí – něco se nám líbí rovnou, my je taky trochu musíme namotivovat, že…
JB: A z obou knížek už jsme navíc čerpaly dříve. Když jsme vybíraly tehdy poprvé, tak jsme si myslely, že máme už ty nejlepší, ale našly jsme i napodruhé.

Tvoříte společně nebo necháváte spíš děti a pak to jenom sesadíte dohromady?
VM: My si to připravíme úplně textově do puntíku. A nejen jako scénář, ale i vše kolem, co jak bude probíhat. A pak přijdou děti a dopadne to úplně jinak! Ale vždy se máme od čeho odpíchnout. Něco vyjde, něco nevyjde, tak znovu a společně hledáme a pozorujeme co ty děti. A oni to často vymyslí mnohem lépe.
JB: Máme nějaký rámec, který se snažíme sledovat, ale až s dětmi se to vždy posune. Například skrze nějaký detail, který jsme dříve ani my neviděly.
VM: Hodně o tom s nimi mluvíme, všechno říkáme, abychom si byly jisté, že rozumí každému slovu. Děti občas totiž ty věci přijímají a nevadí jim, že tomu nerozumí, ale to my zase chceme, aby to věděly. Aby to měly prožité ze sebe a šlo to i z nich.

Co bylo největší výzvou během zkoušení?
VM: Ta třetí pohádka nám dala zabrat. Vždy se ukázalo, že něco nefunguje.
JB: A nakonec jsme taky změnily pořadí těch pohádek, na základě toho, co nám poradili v krajském kole Dětské scény. Ta třetí pohádka byla totiž původně první. 
VM: Díky čemuž to dostalo i logiku toho, že jsou nejprve celá parta jako jeden, pak se rozdělí na holky a kluky a nakonec jsou všichni už sami za sebe a lépe to celé graduje.

Co vás při práci s dětmi baví nejvíc?
VM: To, že jsou to ty děti. Ony do toho vždy vnesou něco bezprostředního – to, co bychom si měli všichni z toho dětství zachovat.
JB: Obě taky učíme mnoho let, takže to takhle propojujeme – a i v té škole cítím tu energii, která se skoro až nedá vyjádřit a hrozně nás nabíjí.

Ptal se Lukáš Křížek

Tři boty, Základní škola a Mateřská škola Třebotov

Zpět