Zase se k sobě dostaneme

4.8.2024

POZOR ZMĚNA! Předváděčka semináře Proces a Produkt se koná 4. srpna 2024 od 14.30 a 15.45 hodin, a to v Jiráskově divadle.

Milý čtenáři, hned na začátek doporučím případnou recyklaci vědomostí. O tříletém semináři PRO (PROces a PROdukt) jsem se s lektory Janem Mrázkem a Pavlem Skálou bavil již loni a pokoušel se z mnohovesmíru jejich divadelních mouder cizelovat jakýsi digest. A právě na tento zpravodajský počin – dne 31. července 2023, v čísle 3 a na straně 12 – volně navazujeme touto pozvánkou na „předváděčku“ z jejich (PRO)dobrodružství.

Tak jak se dnes cítíte a jak za ten rok pokročil vektor prohlubování?
JM: Jé, ty si pamatuješ vektor prohlubování. To jsme, Pavle, říkali v tom minulém rozhovoru.
PS: No vidíš, on to asi četl.
JM: Já si myslím, že vektor prohlubování pokračuje směrem hloubš. Ale jestli myslíš jako našeho společného vztahu, tak jsme se ještě víc skamarádili. A taky jsme sem oba přijeli s tím, že se nebudeme stresovat věcmi a sebou vzájemně. Což nám prospívá.

Letos završíte své tříleté snahy malou „předváděčkou“. Na co se můžeme těšit?
PS: Nejen předváděčkou! Ve Wikov aréně máme ještě vernisážičku, kde jsou různé objekty, fotky a tak. Je to rekapitulace toho, co jsme všechno zažili a už zapomněli – a naši seminaristi se toho zhostili ohromně skvěle.
JM: My jsme totiž zjistili, že jsme za ty tři roky nadělali spoustu materiálu, který v té předváděčce nebude – a protože proces je naším velkým tématem, tak jsme chtěli, aby se to tam objevilo. Bez toho si člověk neudělá obrázek o tom, co se tam dělo. Je možný, že si ho neudělá ani tak, ale minimálně to všecko posbírané alespoň ukážeme.

Kdybyste měli udělat pozvánku jako filmový trailer, co by říkal hlas vypravěče?
PS: Uvidíte hlínovou show se sítem.
JM: Ve volném stylu.
PS: A s bonbónkem na závěr.

Oukej, skvělej trailer. Jak to vlastně vnímáte? Je to pro vás završení jedné éry? 
JM: My jsme uvažovali o názvu, ale do anotace se nakonec dostal úplně jinej. Ten, který to pro mě nejvíc vystihuje, je: Produkt (závěrečný proces). Nemáme ambici z toho dělat velký haló, to není důležitý. Prostě k tomu jenom zveme lidi, ať jsou u toho s námi. A myslím, že pro nějaký naše uzavření je taky důležitý, že se z toho stane událost.
PS: Rozhodně se to nedá brát jako hotový představení, je to náhled do dílny.
JM: Snažili jsme se pracovat na pojetí pohybu a herectví, které jsou hodně spojený s tím, jak to ten performer má, jak to cítí. Zůstat v tý pozornosti k sobě i před lidma. 
PS: Uvědomit si sám sebe, že moje přítomnost může být dostatečná.

V závěru loňského rozhovoru jste si přáli, aby výstupem ze semináře bylo: radost z tvůrčí práce, přítomnost, hledání autentičnosti a nestydět se za to, kdo jsme. Otisklo se to nějak do toho, co uvidíme, a vůbec: máte pocit, že se to povedlo? 
JM: Když mluvíme o tom, že je to závěrečnej proces, tak ten dokonavej tvar je problematickej. Věřím, že to dopadne tak, jak to dopadalo zatím vždycky. Že se k sobě (zase) dostaneme.
PS: Myslím, že jsme to minulý rok popsali poměrně pěkně. Bavili jsme se s Honzou, že práce pedagoga by měla být hlavně o tom, nastavovat možnosti pro rozvíjení seminaristy. Často navíc ta témata přinesli přímo oni a vycházelo to už rovnou z nich; a s tím souvisí i ta výstavička. Pro mě je až nečekaný, co vlastně vymysleli a jak tu energii zhmotnili v rámci prostoru a času. Ať to celé pak už dopadne jakkoliv. Jo! – A Honza tam hraje na klarinet! A já bych mohl taky, ale neumim to.

Ptal se Lukáš Křížek, který děkuje Honzovi Šváchovi za mile kompromitující fotografii.

(zleva) Pavel Skála a Jan Mrázek

Zpět