95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025

Záskok, aneb Tohle vlastně byla „premiéra“

5.8.2024

Rozhovor s režisérkou a pedagožkou Jarkou Holasovou.

ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř v čele s Jarkou Holasovou, s níž jsem rozhovor vedl, netřeba představovat. Kolik máte aktuálně členů a jakou část reprezentuje Popcorn?
Popcorn je druhý nejstarší soubor, což znamená, že jsou první rok na středních školách. Nejstarší tady hrál v sobotu (Je to tajný!, Kolegium hraběte Šporka – Rusalje2022, pozn. red.). A potom to máme odstupňované po roce, po dvou. Měla jsem ve skupinách dohromady skoro šedesát dětí, přičemž ty soubory a inscenace jsou vlastně práce navíc, se kterou ale můžeme někam vyjet. Letos jsme byli na přehlídkách celkem se třemi, nicméně na konci roku máme vždy předváděčku všech těch skupin, aby se všichni vzájemně viděli a rodiče mohli odhadnout metodu, kudy to za pár let může jít a kam to směřuje.

K tobě se ale také vrací i ti starší, absolventi…
Není to už v rámci ZUŠ, ale například v rámci Kolegia hraběte Šporka, kde dosáhneme i na nějaký ten grantový systém, protože se jedná o zapsaný spolek. Takže s těmi, kteří už se nevejdou do školních vzdělávacích programů, to děláme spolu dál z lásky a radosti. O víkendech, mimo výuku a můj pracovní proces.

Povětšinou se zabýváte autorskými texty nebo se inspirujete českou poezií i prózou. S inscenací Hostinec U Tří to bylo ale trochu jinak, že?
Loni jsme tady byli s Inuity (pozn. red.: Svět je v rozpacích) a to vznikalo na zakázku. Já už jsem tuhle loutkárnu měla připravenou tehdy, ale pořád se to nedařilo zrealizovat. A jelikož mě baví gesto a loutka, u které je jedno, jestli máš na prsteníčku hlavu nebo máš jen určitý druh rukavice – je to navíc výpovědní pro mě, tematicky lepší i v materiálové metafoře než dokonalý maňásek – tak jsem to souboru nabídla. Začalo to vznikat jako etudy, protože rakvičkárna je vždy boj o něco. Takže měli téma přepadení a bylo to velice autorské. Zadání pak bylo vybrat si jakoukoliv rukavici a jednu další rekvizitu, která ale musí být realistická. Šlo nám nejen o stavbu etudy samotné, ale také o hledání dramatické situace. A když to vzniklo, tak jsme si začali povídat, co by se tak jako hodilo k sobě.

To, že tvoji mladí hrajou (nejen) dětem, je do určité míry jasné, ale v dřívějších materiálech a zmínkách o inscenaci se objevuje, že jde o věkovou kategorii 5+.
To je trošku chyba a nedorozumění ještě z Loutkářské Chrudimi, tohle bychom si asi úplně nedovolili. Já se jako pedagog vlastně bojím – ačkoliv tady na Hronově to ty děti úplně vzaly. Nicméně my jsme si říkali tak 10+, aby děti zvládly odhalit téma a k něčemu jim to bylo v rámci našeho sdělení. A všechny rodiče navíc vždy upozorníme. Ale dnes se tady děti dobře bavily, takže možná… – Ona vlastně ta rakvičkárna vznikala historicky na jarmarcích a ty děti na tom jarmarku byly a nikdo jim nic neřekl. Pohádky, co se nám můžou zdát morbidní, si taky vyprávěli dospělí a děti nevyhnali ven do mrazu, nechali je spát na peci a poslouchat. A hlavně je to v našem případě velká nadsázka. Ale někoho z rodičů to holt může zarazit, takže až tak statečný úplně nejsme. Tu informaci už jsme si zkrátka dál neuhlídali, protože byl celkově hrozný frmol. Tady na Hronově jsme navíc hrozně narychlo jako záskok za zrušené představení. Tahle inscenace se hraje v osmi lidech. My už po Chrudimi věděli, že tři herci nemohou. Ale když se to najednou takhle narychlo domluvilo – a rozhodnutí, jestli hrát, jsem nechala na nich – tak si řekli, že to zvládnou v pěti. Měli jsme na to jednu zkoušku a tohle vlastně byla premiéra.

Chtěli jste si vyzkoušet základy loutkařiny – stalo se. Hodláte se jí zabývat i nadále? 
Každý soubor si u mě vždy projde tak nějak vším, takovým kolečkem – a nebýt covidu, byl by i tenhle už dávno daleko dál. Každý si projde meotarem, každý si zkusí rakvičkárnu a tak dále. A když už si to vyzkoušíme, jdeme od toho. Proč dělat to, co už jsme si vyzkoušeli – pokud to tedy není na zakázku. Příští rok s Popcornem vyjdeme zpoza paravanu a budeme pracovat s jiným tématem. Budeme existovat na jevišti s loutkou nebo předmětem, protože se potřebujeme a chceme posunout zase někam dál.

Ptal se Lukáš Křížek

Zpět