96. Jiráskův Hronov 31.7. – 8. 8. 2026

Ženy v kráse i bolesti

9.8.2025

Recenze Jany Soprové na inscenaci My se deme mejt

V anotaci inscenace se nachází biblický odkaz – inspirace koupelí krásné Zuzany za asistence chlípných starců –, ale ona někdejší krasavice, dnes už zestárlá, která s pochopením umožní třem dívkám očistit se, se objeví až na konci, jako jakýsi deus ex machina a zároveň symbol ženské soudržnosti.

Soubor Poslední nakonec ze Sobotky jako by organicky doplnil témata, která letos procházela festivalem jako červená nit. Totiž žena, ženskost, bolesti i naděje, minulost prolínající se s budoucností, rozmanitá tabu prezentovaná s upřímnou otevřeností a náznakem temnoty. 

Tři mladé ženy se tu scházejí v umývárně, snad kdesi na koleji, ale v jediné fungující sprše je neustále obsazeno. A tak je třeba čekat, a právě čekání je inspirací k zamyšlení a vzájemnému svěřování se. Vlastní tělo, sexualita, někdy až směřující k perverzi (anketa mezi diváky: spala bys raději s mrtvolou, nebo zvířetem?). Pocity spojené se sexem, bolestí a náznakem slasti. Násilí jako neodmyslitelná součást sexu, jako by opravdu každá (či každá druhá) zažila znásilnění nebo aspoň jeho náznak. A tady přicházejí slova: Tohle byla nejhorší chvíle mého života… tedy, kromě těch ostatních. Navzdory tomu, že dívky jsou v bílém, tedy jakoby panenském, cítíme ponejvíce krev a hnus. Ten stačí evokovat pouhé zvuky, vycházející z looperu ovládaného dívčíma nohama. Pohupující se mikrofon, visící nad jejich hlavami, působí jako jedovatý had z ráje. Vztahy duševní a fyzické: ani jedno není bez bolesti anebo jen nepříjemného trápení. Ach ti chlapi! I když tu nezazní přímá kritika mužského pokolení, ta nepříjemná stránka vztahů nevztahů je patrná z každého pohybu, z každého zvuku či repliky. Zde v symbolické očistné lázni nastává hodina pravdy, kterou prožíváme společně s nimi. Až na závěr se dočkáme vizuálně krásné scény skutečné očisty a nahých dívčích těl, která jsou náhle – alespoň na chvíli – zbavena veškerých oplzlostí. Jsou prostě jen krásná a čistá.

foto: Ivo Mičkal

Zpět