Zpracovat to téma byl můj sen

6.8.2024

Pokud vím, dětská skupina při Domě Elišky Peškové (spojeném se Švandovým divadlem) vznikla teprve nedávno...
Ano, minulý školní rok jsme začínali někdy v lednu, ale v původní skupině zůstalo jen asi pět dětí. Někteří se odstěhovali, jiní odrostli, takže jsem konkurzem nabrala nějaké nové lidi. A tak jich bylo více, ale v okamžiku, kdy jsme začali zkoušet tuhle inscenaci, nefungovalo to, musela jsem je rozdělit na dvě skupiny a nakonec jsem od tématu úplně odstoupila. Nicméně děti, které zůstaly, si nakonec realizaci vymohly. Dokonce se přimlouvali i rodiče.

Jak jste přišla na téma života Otto Wichterleho?
Zpracovat to téma byl můj sen. Viděla jsem nějaký dokument, a ten jeho spletitý život měl pro mě tolik dramatických situací, že jsem si říkala: to je dělané pro divadlo. My jsme ale vlastně začínali více zeširoka. Od počátku jsme kroužili kolem tématu hrdinství, pátrání po tom, kdo je to hrdina. Zajímalo mě, jaké mají děti vzory. A tak jsme nejprve různě povídali a improvizovali, aniž jsem jim řekla, o kom to bude. Když jsem jim řekla, že jde o tohohle chemika, někteří byli překvapení. Přišlo jim to jako nudné téma a já je musela přesvědčit, jak zajímavý život měl. 

Jako inspirační zdroj jste zmínila dokument. Bylo ještě něco dalšího? 
Ano, četla jsem jeho autobiografii a pak jsme vycházeli z různých televizních dokumentů a svědectví jeho manželky Lindy. Ona ho o dost dlouhou dobu přežila. Bohužel loni před Vánoci zemřela, takže jsme ji nemohli pozvat na premiéru, ale pozvali jsme vnuka. Paní Linda byla pozoruhodná osobnost, a tak jsme se rozhodli, že budeme vyprávět příběh Otta jejím prostřednictvím. Mně se strašně líbilo, že všechny ty životní věci prezentuje, jako by se nechumelilo. Ona o něm vždycky mluvila hezky, s pochopením, přišlo jí normální, že sem tam něco doma rozbil. Vzpomínala na něj s úsměvem a láskou, takže to představení je nakonec taky hodně o ní, protože i ona je vlastně hrdinka. Bez její podpory by asi leccos nebylo.

Některé ty situace –⁠ pád do močůvky, náhodné setkání ve vlaku, které změní život, to vše vychází ze skutečnosti?
Ano, on skutečně kvůli nehodě s močůvkou málem umřel, reálné bylo i setkání ve vlaku a hodně spletité to bylo s těmi patenty, což jsme museli podat zjednodušeně, ale vše, co je v představení, se skutečně událo.

Na to, že je to první inscenace souboru, jste velmi úspěšní... Co bude dál?
Já jsem sama byla překvapena, jak jsme přehlídkami prošli. Protože až dosud jsem měla zkušenost jen z cirkusového tábora, kde jsme vždycky udělali inscenaci za 14 dní, ale takovouhle autorskou věc jsem dělala poprvé. Co budeme dělat dál, zatím nevím. Tohle téma jsem jim vlastně vnutila a teď bych ráda, aby si něco vybrali sami. Takže zatím hledáme.

Ptala se Jana Soprová

Dětský divadelní soubor Švandova divadla na Smíchově, Praha 5

Zpět