Ať děláš, co děláš, stejně umřeš…

6.8.2026

Po Životě po životě tu máme další úvahy o smrti s příchutí piva... Šlo by to takto technicky a skepticky shrnout. Páteční hoši pod vedením Oksany Kaplanové a v choreografii Lukáše Šimona přivezli KO-LO-BĚH, jehož tématem je smrt a okolnosti s ní spojované. Je tu ovšem zřetelný autorský vklad. Byť se tu v různých podobách objevují úvahy o smrti, jejich důsledcích, vzpomínkách a možnostech posmrtného života, nevyznívá téma morbidně, ale zdárně motivicky balancuje na pomezí života a smrti, s jakousi možností trvání a možná i návratu. Konečnost života lidského, nekonečný životní spěch, nedostatek času – to jsou věci, s kterými se chtě nechtě neustále setkáváme a potýkáme. Takže konstatování „ať děláš, co děláš, stejně umřeš…“ nezní odevzdaně, ale jako logický bonmot. Je patrné, že se soubor v tématu smrti dlouho vrtal, ba přizval na pomoc i nejrůznější moudré klasiky – filozofy. Jejich citáty jsou vybrány nikoli proto, aby způsobovaly člověku trauma při vědomí jeho konečnosti, ale aby podpořily přirozený běh světa, ko-lo-běh života, jehož je smrt logickým vyústěním. 

Byť se jedná o drobničku, pouhá deklamace by nestačila. A tak jsou mezi jednotlivé sekvence vkládána sošná pohybová intermezza, jako by připomínala torza zvěčnělého lidství, těch, kdo kdysi odešli do nebeských sfér a zachovali se jen ve vzpomínkách. Vzpomínky jsou spojeny i s křížky na místech nehod, osobních tragédií, kde křížky připomínají mnohdy zbytečné smrti těch, kdo si pohrávali s životem nedbale. Většina takových pomníčků ale zůstává v paměti, alespoň některých – neboť vždy u nich někdo pokládá květiny... Kromě vypůjčených slov – a tím získává inscenace více autorský punc – zazní osobní příběhy jednotlivců, které vkládají do obecných úvah autentickou notu. Choreografie akcentuje souměrná mladá těla (z původního „stejnokroje“ bílé košile a tmavých kalhot se hoši vyloupnou v sexy černých tílkách), a právě v těchto okamžicích jako by se propojila symbolika života a smrti. Vždyť jak už kdysi napsal Jiří Wolker, „smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého“. A co to pivo? Patří k filozofování, nebo je jen nezbytným občerstvovacím dodatkem horkého léta? A co ten odcházející mladík na konci? Ten pro mě zůstal otazníkem – odešel, neboť ho už téma smrti vyčerpalo? Nebo je celá tato úvaha vzpomínkou na kamaráda, který se rozhodl vyzkoušet, co ho čeká po smrti?



foto: Ivo Mičkal

Páteční hoši, ZUŠ Louny

Páteční hoši, ZUŠ Louny

Páteční hoši, ZUŠ Louny

Zpět