97. Jiráskův Hronov 30. 7. –7. 8. 2027
5.8.2026
Recenze Jany Soprové na inscenaci Život po životě
V kontextu tvorby mosteckých souborů je tato „poetická variace“ z veršů J. H. Krchovského nazvaná Život po životě pouhou drobničkou. Nicméně ve formátu, který bych spíše než na Šrámkově Písku (odkud titul přišel) hledala na Wolkrově Prostějově. Za mě je to prostě tvar divadla poezie, byť témata a jazyk mají k vysoké poezii daleko a ostrým jazykem se patrně hlásí k onomu experimentování (jak s textem, tak s divákem). Ať už si o typu Krchovského poezie myslím cokoli, je třeba přiznat, že spolutvůrci a zároveň interpreti Oliver Vejlupek a Vendula Elmanová uchopili Krchovského témata s jakousi samozřejmou autenticitou mladé, zhnusené generace, která bez uzardění (proč taky...) používá sprostá slova a k interpretaci využívá i adekvátní prostředí a prostředky. Byť jaksi podvědomě tušíme, že v těchto vypracovaných pozicích se cítí poněkud nesví. K autentickému tónu celku ovšem přičarují zhudebněné verše básníka skupinou Krch-off band, kde autor působí jako zpěvák a hráč na kytaru.
Na počátku sledujeme dvojici lebedící si ve vaně, kouřící (že by trávu?) a popíjející pivo. Ta vana značně – a bezpochyby úmyslně – připomíná rakev, na níž posléze pivem zapisují frázi THIS SIDE UP. Samozřejmě, Krchovského oblíbené téma smrti, sebevražd, zmizení ze života je tu radostně akcentováno, s přisypáním trošky lascivity s kalhotkama... Přece jen jsem tu ovšem zažila okamžik prozření – inspirativní verš o likvidaci vlastní existence ve vaně s kyselinou: Chci-li zmizet beze stopy, nebudu se v řece topit / uložím svou kůži línou/ na dno vany s kyselinou... (včetně dovětku, jak si v okamžiku rozpuštění poradit se špuntem). Ironie, byť spíše hraná, v posledním momentě vyhnala z první lavice tatínka s malým nezletilcem (chyba: v anotaci nebylo trigger warning o věkové přístupnosti). Vše končí hojným politím jeviště i protagonistů pivem, jak to u Mosteckých ostatně sem tam bývá. A dodatek k této drsnější podobě prezentace si mohli diváci užít na impro koncertu rapující skupiny Triton Squad pod vedením Dana Kranicha. Nu, i takový je Jiráskův Hronov.
foto: Ivo Mičkal