Dávej(te) na sebe pozor

7.8.2026

Sportovně oděná „vyprávěnka“ Holmenkollen novojičínského uskupení NJ feat. Uhřík byla milým osvěžením našeho festivalování, které už se pozvolna šine ke svému konci. V Oslu se nachází městský obvod Vestre Aker a v něm, s nadmořskou výškou 371 metrů, celosvětově uznávané středisko zimních sportů – Holmenkollen. A právě zde, na skokanském můstku Holmenkollbakken, se setkáváme s ní: přítelkyní a fotografkou, profesionálkou i citlivou bytostí, která s prstem na spoušti aparátu může sledovat výhry i životu nebezpečné chvíle jeho: sportovce a skokana na lyžích. Oba dva, spolu i mimo sebe, nám na pozadí svého vztahu přinášejí zdánlivě prostoduchou zpovědničku, která reflektuje život v profesionálním sportu a tu více či méně proměňuje téma v obecnější pravdy, filozofující zkazky a hloubavě pomíjivé povzdechy.

Úvahy jsou nám předkládány civilně a jako by jen tak mimochodem. Může a nemusí být výzvou vydržet se soustředit a nechtít po této intimní minihře, pohrávající si s lidskou osamělostí i otupělostí, něco víc. Ostatně příměr s biatlonem mluví za vše. Rozstřel lidské pozornosti a neustálá potřeba jakéhokoliv dění mohou být stejně nebezpečné jako koncentrace tam nahoře, na lavičce, na můstku. Tam, kde začíná vznikat onen prchavý okamžik letu na lyžích, trvající kolem deseti vteřin. A přesto jako by se během něj událo mnohé. Víc než jen absolutní soustředěnost skokana. Když si v Grenoblu na ZOH v roce 1968 Jiří Raška doskočil pro zlatou medaili, napsal Ota Pavel poeticky i reportážně: „Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat.“ 

Jako nejpozoruhodnější motiv vnímám tematizaci strachu, který ke sportu bezpochyby patří. Strachu před skokem, který znamená risk. Před skokem, který není jenom tím sportovním, jež k vítězství potřebuje co největší délku. Ale i před každým obyčejnějším lidským skokem, který podnikáme do neznáma. Sami či společně, protože strach se násobí. Ačkoliv musím přiznat, že mě tento vědomě statický tvar příliš nezaujal, dojem a stopu ve mně zanechal. Sice jen na okamžik, ale i to se počítá. Jako když lyže pročísnou sníh na můstku.

foto: Ivo Mičkal

NJ feat. Uhřík, Nový Jičín

NJ feat. Uhřík, Nový Jičín

NJ feat. Uhřík, Nový Jičín

Zpět