Odpovědí se mi za to více než čtvrt století dostalo mnoho, ale vlastně si jsou dost podobné. Hronov je místem setkání. Setkání s lidmi, přáteli, divadlem, kulturou, místem, které se jednou za rok stává průsečíkem cest, pojítkem životů, místem, kde se navazují vztahy, kde sdílíme zážitky, pocity, životy. Kam se člověk chce vrátit, protože je mu tu dobře, protože se na jeden týden ocitne v jiné dimenzi. V alternativním časoprostoru. Je to intenzivní týden, který člověka pohltí – a nepustí. Už nikdy.
Pravda, návraty do reality bývají po Hronovu těžké. Optimista ale už v neděli ve Stovce ví, že do příštího festivalu zbývá 357 dnů. Pesimista se ptá, zda existuje život po Hronovu.