Ironický škleb světu

3.8.2026

Přiznám se, že nejsem velký příznivec Ladislava Klímy. Vzpomínám, jak jsem před mnoha lety na popud zvenčí přečetla knihu jeho povídek s biografickými rysy. Spaní v příkopě ani požívání krysího masa mě neokouzlilo a od té doby autora již nevyhledávám. Ano, viděla jsem inscenaci jeho Lidské tragikomedie v režii Hany Burešové v Divadle v Dlouhé, s výbornými herci, ale ani tak jsem si tuto Klímovu sarkastickou grotesku do oblíbených inscenací nezapsala. Když jsem nyní listovala internetem, ohlasy na jeho hru jsou vesměs rozporuplné. Někdo je nadšen jeho způsobem vyprávění, jiný je jednoznačně zavrhuje. Je to tedy záležitost osobního pohledu na život a na svět.

Divadelní klub Jirásek z České Lípy zjevně patří k příznivcům autora a s odvahou se pustil do této pro mnohé neinscenovatelné látky. Nejsou to sice tři hodiny, jako to bylo v Dlouhé, ale i tak pro mnohé z nás byl příběh tří setkání někdejších spolužáků z gymnázia (ve dvaceti, padesáti a sedmdesáti) těžko zdolatelný. Uznávám, že herecké výkony měly něco do sebe, a pro všechny herce i herečky to bezpochyby byla velká výzva i náročné studium charakterů. Jejich proměny během padesátiletého děje byly umírněné, i když škleb vůči životu i propagaci určitých životních hodnot a svérázná filozofie jsou z mého pohledu tak trochu tendenční a zpochybnitelné. Nicméně uznávám, že pro mnohé diváky může mít tato Klímova hra svou lákavost, pokud jde o – dnes módní – duchařskou atmosféru (s příslušnými světelnými efekty) či mystický náběh k béčkovému sci-fi. Klímovo pojetí lidského rodu celkem zdařile – téměř v permanentním satirickém šklebu – na jevišti interpretuje pětice různorodých pánů, výkvět lidstva. Jejich proměny v čase, kdy nám před očima zestárnou ke zchátralosti a změní se v losery, to vše ještě podtrženo výstupy šílených démonických žen, by ovšem Klímovi bezpochyby udělaly radost.

‌

foto: Ivo Mičkal

DK Jirásek, Česká Lípa

DK Jirásek, Česká Lípa

DK Jirásek, Česká Lípa

Zpět