Každý v tom najde sebe a svého souseda

9.8.2026

Jak padla volba zrovna na tento text? 
Naše paní režisérka hledala vždycky nějakou hru, kde by mohla dát dohromady skvělou partu lidí. Hra se jí líbila, protože má každý blízko k tomuhle tématu. Každý si to jednou zažil, ví, jaký je to opruz. Zhmotnit to byl vždycky její sen. Pan Havelka napsal úplně skvělou hru, dobře se čte, dobře se hraje, je dynamická. Tak asi proto. 

Jaké jste s tím měli zatím divácké reakce? Je to komedie, zároveň je to smutné. Jak to lidé berou? 
Lidé to berou, protože se s tím absolutně dokážou ztotožnit. Každý v tom najde sebe a hlavně svého souseda, někoho, kdo pro, kdo je proti, kdo má nápady, kdo je konzervativní a tak. Lidé se v tom vidí a ty reakce byly zatím úplně skvělé. 

Jak dlouho hrajete? Kolik máte repríz?
Hrajeme něco přes rok. Repríz jsme měli asi dvacet a dnes je to naše poslední představení. Akorát to vyšlo, že právě na Jiráskově Hronově je derniéra. 

Stalo se vám, že někdy diváci reagovali kontroverzně? Ta hra může vyvolat přece jen i společenské otázky.
Žádnou kontroverzní reakci jsme neměli, spíš je v průběhu hry překvapí, že některé pasáže jsou fakt na hraně humoru a akceptovatelného: týká se to postoje vůči menšinám, vůči jiným, novým lidem. Spíš je to zarazí a odcházejí s pocitem, že o tom přemýšlejí. 

Divadelní hra se původně jmenuje Společenstvo vlastníků. Vy to uvádíte pod filmovým názvem. To, aby si to lidi spojili s filmem?
Myslím, že lidé znají spíš film než hru. 

Když jste inscenaci chystali, viděli jste i jiné divadelní verze, nebo znáte ten film?
Neviděli. Já jsem dokonce ještě vůbec neviděl film. Pár lidí ho vidělo, ale ostatní nechtěli, když zjistili, že to budou hrát. Aby to bylo autentické, našli si v tom sami sebe a projevili svoje ochotnické gró. 

Měli jste v divadle Jirku Havelku?
Ano, dokonce se byl podívat u nás v Blatné. Potom jsme se bavili a moc se mu to líbilo. Bylo to samozřejmě jiné, každý má svou vlastní představu, zvlášť když to napíšete nebo režírujete. Bylo to milé, ale jsme rádi, že nám o tom paní režisérka neřekla předem. 

Trochu podlá otázka: máte na stole nějaké taháky? 
Myslím, že text v určitých částech vybízí k tomu, aby se četl. Když si někdo vyžádá ty stanovy, je to milion slov. V tom se to nabízí.

P.S. Martina Sikoru k rozhovoru nominovali herci postávající u východu z divadla zhruba tak dobrovolně, jako se obsazují funkce v SVJ.



Ptal se Michal Zahálka, zpracovala Kateřina Kubák Prášilová / foto: Ivo Mičkal

Spolek divadelních ochotníků v Blatné

Zpět