Laici a lajky

2.8.2026

Amatér není vždycky laik, ale slovo amatér za sebou vzdor vší etymologii prostě táhne nápadný odér jisté připozpackanosti. Mohli bychom to pro názornost ještě trochu posílit a říct někomu rozšafně a do očí, že je naprostý amatér. To je vyjádření obdivu nikoli nepodobné květině v květináči, neboť za tu se, jak známo, neděkuje. 

Jsi amatér, takže…

… se hlavně nezraň.
… opatrně to polož, ať to nerozflákáš.
… tady nemáš co dělat.
… nebuď trapnej, což asi neklapne.
… tu pro tebe mám, počkej, tadá, špetku shovívavé lítosti.
… se vstupným opatrně.

Postmoderní člověk, jakkoli neexistuje, je vycepovaný neustálými údery dokonalosti. Kde už nestačí silikon, filtry a optické klamy, nastoupí hypertrofovaný kompilát umělé inteligence. Je naformátován krátkými videy z talentových soutěží, kde i přísný porotce zamačkává slzu a sál zpomaleně vstává k potlesku. Reálný svět pak vypadá, jako když vám jednoho lednového pondělí dojde pervitin. Všichni o tom klamu přibližně nějak víme, ale za to, že něco přibližně nějak víš, jsi dostal dopamin naposled ve druhé třídě základní školy.

Amatérství je napadrť zmoklé, amatérství má u nohou pejska, co smutně kouká. Amatérství je kutil, který neví, co je to flow, protože když se to probíralo v lifestylových médiích, tak kutil. Amatérství je křivé a trochu připálené. Amatérství je dítě, co se na ten budík „jen podívá“ a fascinovaně pak rozhází ozubená kolečka po koberci. Jsem amatér, takže nutně potřebuju zmáčknout támhleto červené tlačítko, potřebuju objevit Ameriku. To totiž přece musí nějak fungovat, můžeš to tady na chvíli přidržet? Potřebuju ti něco ukázat, potřebuju… počkej, já sám!


foto: Ivo Mičkal

Jiráskův Hronov, Laici a lajky

Zpět