Návštěva paralelního světa

3.8.2026

Vcházíme na jeviště, kde je jen pár – asi dvacet míst okolo oblého artefaktu zahaleného černou látkou. Přitom zní intenzivní zpravodajství o nejrůznějších geo-politických, environmentálních a společenských katastrofách a nebezpečích, které nás dnes a denně zahlcují z rozhlasu i televize. A pak najednou ticho. V setmělém zákulisí kolem nás potichounku poletují vážky, jen tušíme drnčivé svištění jejich drátových křídel, a když natáhneš prst, na chvíli ti na něj usednou... Pak černě odění performeři, připomínající „neviditelné“ pomocné herce z čínského divadla, odmotají černou látku a před námi se objeví silný vykotlaný pařez, na němž vidíme krajinu – torzo stromu porostlého svítivými choroši, zázračně světélkující houby, měkce zelené mechové polštáře. Pak se z dutiny vynoří čtyři performeři. A od té chvíle se v tichu, beze slov, jen s doprovodem různých záhadných nástrojů (vybral a obsluhuje Martin Trecha), které znějí andělsky, rozvíjí život v tomto paralelním světě. I sem přicházejí katastrofy, smrt, číhá tu kdejaké nebezpečí, ale je to tichý svět, kde vše probíhá jaksi přirozeně. Koloběh života od zrození po smrt je tu kratší, smrt není tragédií, spíše logickým pokračováním věčně se opakujícího přírodního cyklu. Sledujeme ptáky stavějící hnízdo a kladoucí vajíčka, putování housenky po větvích, zakuklení a zrod motýlů, pavouka spřádajícího pavučinu, v níž motýl uvízne, ale pták ji nemilosrdně roztrhá. A zase vše od začátku, koloběh života v běhu ročních období. 

Jsou to vlastně jen tři výjevy ze života v přírodě, poté se celý „pařez“ otočí o 180° a diváctvo na okruhu sleduje zase jinou sekvenci než předtím. To ztišení světa má až meditativní ráz a ukazuje, jak všechny děje v přírodě mají svou logiku a řád, z něhož není úniku. Zrození – život – smrt – zrození – život – smrt. Nakonec scéna potemní a už tu jen poletují světlušky. Po dni přichází noc. A divák má po tomto krátkém představení pocit, jako by najednou vnímal ostřeji každý byť drobný zvuk. Všechny smysly jsou na chvíli vyčištěné od decibelů, které na nás stále dorážejí odevšad... A to je všechno? Ano. A je to tak dobře. 

foto: Ivo Mičkal

Úplněnahé divadlo, Veselí nad Moravou

Úplněnahé divadlo, Veselí nad Moravou

Úplněnahé divadlo, Veselí nad Moravou

Zpět