Nejistý sloupek

3.8.2026

Kritické myšlení člověka nutí používat určité figury, jimiž se testuje stabilita výroku, přesvědčení či světonázoru. Kráčí okolo vás moudře vypadající výrok? Šťouchněte do něj, když to nečeká. Některé se rozpadnou na tisíc duhových motýlů, některé prostě padnou do škarpy a už nevstanou. Málokterý zachová dekorum a pokračuje, možná třesa se, možná hopkaje po jediné noze, která mu zbyla. Moje oblíbená otázka třeba je: „A co kdyby to tak začali dělat všichni?“ Typicky, pokud máme knihy, které říkají, že opravdu každý se může vypracovat, dosáhnout pasivního příjmu a nebýt závislý na práci, kdo prosím bude pak vyvážet popelnice? Nebo, pokud je pravda, že trpělivost přináší růže, v jaké jsou asi kondici? Nemohlo by to pořekadlo znít realističtěji? Třeba: „Trpělivost přináší rohlíky na strouhanku.“?

Kritické myšlení nás nabádá, abychom nepodléhali prvnímu dojmu a zaujali odstup. Umění naproti tomu o odstup valně nestojí, pomineme-li Monu Lisu toho času za pancéřovým sklem. Skutečné umění se vám prý vecpe do osobní bubliny, začne na vás působit nezvyklými úhly pohledu, jitřit emoce, vyvolávat kontroverze, rozšlapávat bábovičky. Jednou z hlavních funkcí umění je prý znejišťovat (což nepřekvapivě není tak docela jisté). Umění navíc mnohdy není určeno k chápání, ale k působení. Snažit se uchopit výrazový tanec analyticky z odstupu kritického myšlení je chyba z naivistického inženýrství. Bylo by možné v takovém případě aplikovat „kritické cítění“?

Umění si umí zakládat na tom, že není pro burany, nýbrž pro jedince s určitým nivó, kteří mají dost vychování, ale nejsou maloměšťáci. Řekněte však popravdě, zda byste za vychované považovali dítě, které vám zcela schválně rozšlape bábovičky, nebo paní, která vám s gustem konzumuje chlebíček sedm centimetrů od obličeje. Jak by vám mistři etikety zřejmě vysvětlili, znejišťovat je velmi nespolečenské samo o sobě a dobře vychovaní lidé to zkrátka jiným lidem nedělají. A to se umělci považují za slušné lidi, fuj!

Vlastně mi z toho vychází, že poté, co ostentativní buranství, drzost a nedostatek vychování politicky ovládlo nejeden stát, bychom mohli zvolat, že umění už zvítězilo na celé čáře, neboť nikdo si konečně není jistý ničím.

foto: Ivo Mičkal

Jiráskův Hronov, Nejistý sloupek

Zpět