97. Jiráskův Hronov 30. 7. –7. 8. 2027
7.8.2026
Recenze Jitky Šotkovské na inscenaci Holmenkollen
Novojičínský NJ feat. Uhřík nás v letním vedru vzal do oselského areálu zimních sportů Holmenkollen, a to rovnou na vrchol ikonického skokanského můstku. V krátkých sekvencích se střídá vyprávění sportovní fotografky (Anna Hanzelková) a jejího partnera, skokana na lyžích (Jan Géryk). Vyprávění je to mile minimalistické, ve výpravě kromě skokanské kombinézy a lyží téměř asketické.
Oba protagonisté jsou nenuceně civilní, i když přestože Janu Gérykovi nelze upřít osobní charisma, co do herecké techniky má řadu rezerv. Příběh se točí především kolem tématu strachu, a to jak strachu fotografky o partnera, tak strachu vrcholového skokana. Stejně podstatné je taky vyznání estetice sportu a filozofování o přesahování sebe sama. Díky civilnímu projevu ani velká slova, jako když je kabina můstku přirovnávaná k čekací stanici na nebeskou lanovku nebo úspěšný skok popisován jako trefování lidskosti na její samotné hranici, nevyznívají příliš pateticky či dutě. Divák může přemítat o tom, jestli má vrcholové sportovce považovat za magory, kteří zbytečně riskují zdraví, nebo jim závidět, že jsou schopni prožít okamžiky, jež jsou nám běžným smrtelníkům nedostupné. Gérykův skokan se evidentně považuje za svým způsobem vyvoleného, chová se poměrně nabubřele a ke své partnerce lehce přezíravě. Strach skokana na rozdíl od strachu ženy považuje za filozofičtější, sem tam pronese nějakou stereotypní poznámku, s despektem mluví o jiných sportech.
Inscenace nedokáže pochopitelně konkurovat sportovním dokumentům, zároveň moc divadelních kvalit nepřináší. Ale v samotném závěru přece jen přichází zvrat a překvapivá pointa. Ukáže se, že to, co jsme celou dobu mohli považovat za skutečný skokanský můstek, je fejková lavička doma v obýváku, kde si vysloužilý sportovec, který po skončení kariéry nedokázal dát svému životu nový směr a hodnotu, za vydatného posilňování vodkou a pod dohledem laskavé partnerky snaží znovu navodit ztracené emoce. Taková existenciální jednohubka.
foto: Ivo Mičkal