97. Jiráskův Hronov 30. 7. –7. 8. 2027
2.8.2026
Recenze Michala Zahálky na inscenaci O moři a loužích
„Autorská hra na motivy povídek členů souboru. Scénář Petra Severinová s použitím textů Hany Doskočilové a Arnolda Lobela,“ čteme v programu inscenace O moři a loužích – a už to samo dává tušit, že nepůjde o kousek se zrovna snadným textovým podkladem. Na první odpolední repríze v hronovské Sokolovně jsem spatřil mnoho dobrého (o čemž se ještě zmíním), ale taky jisté vnitřní rozpory, o které se pokusím podělit především.
Zdá se mi, jako by se v inscenaci tříštilo několik ambic, které nejsou zcela kompatibilní, anebo přinejmenším jako by na sebe narážely dva protichůdné přístupy. Na jedné straně je tu patrná snaha souboru o autorskou výpověď – samozřejmě odhaduji, aniž bych dovedl konkrétně zdroje jednotlivých motivů scénáře rozklíčovat, ale silný osobnostní vklad souboru tuším například ve spoustě přesně odpozorovaných drobných absurdit života v kolektivu (proč se hrají seznamovací hry, když se v nich nedá vyhrát?), v autenticky traktovaných tématech pocitů nepřijetí společností či různé míry rebelství, která je každému vlastní. V tom je soubor, řekl bych, nejsilnější, a to i v hereckém výrazu, skvěle zvládá prudké střihy i jakoby mimochodem utrousené průpovídky, které nesou téma.
Na druhé straně je tu ale evidentní snaha vybudovat velkou činoherní inscenaci s poměrně košatým příběhem, množstvím motivických linií a hodně konkrétním fikčním světem, který má hodně specifická pravidla fungování. Herci a herečky tu (naprosto přiznaně, skoro až zdůrazněně) nejsou „za sebe“, hrají nejednoduché postavy s jistou psychologií, vyžaduje se hodně pokročilé stavění situací, které navíc scénář mnohdy neusnadňuje, jelikož dovede působit hodně vyspekulovaně. (Asi nejpalčivější se mi tento problém zdá u zápletky s nuceným zkoušením divadelní adaptace Mrazíka.)
Osobně bych se asi spokojil s inscenací, ve které by ta autentická osobnostní výpověď o dost víc převažovala. Zároveň ale rád přiznávám, že i tu (na daný tvar poněkud přepálenou) sedmdesátiminutovou stopáž soubor svou energií při prvním festivalovém uvedení zdárně utáhl a že se klady věci dovedly prosadit. Otazníků pro mě ale zůstalo ve vzduchu viset dost.
foto: Ivo Mičkal