R.U.R.

Hlavní hrací prostory

Karel Čapek

„Bylo v nás tolik vůle, tolik chuti žít…“

Bylo to právě R.U.R., které Čapka proslavilo po celém světě a mělo naprosto fenomenální úspěch. Zvláštní je, že se tak často výklad tohoto dramatu liší od výkladu samotného autora. Čapkovo drama je interpretováno jako jakási obava z industrializace, obava z techniky a pokroku, který nás přehluší a snad i zahubí… Ale tomuto výkladu se Čapek bránil, on naopak oslavoval člověka: „Technika, pokrok, ideály, víra, to vše bylo mi spíše ilustrací lidského pokolení než smyslem hry.“

Čapek mluví o pyšné, mužské velikosti ducha, která se pokorně skloní k věčnému životu, který nese žena, nositelka lásky a mateřství – kdo by si spojil tyto atributy právě s hrou o robotech? Spíše nás ve spojení s R.U.R. napadne vznik slova Robot (Čapek ho sám psal s velkým R …) a všechny další asociace směřují k humanoidním robotům a zákonům robotiky. Ale Asimov se v roce 1920, kdy byla vydána hra R.U.R., teprve narodil! Čapek tedy značně předběhl dobu. Jeho dílo je tak svižné a nekomplikované, plné empatie a takové té typicky čapkovské „lidskosti“, že máme pocit, jako by to psal včera. Fascinující je podobnost témat, která se objevují v R.U.R. a která dnes rezonují společností. Jako by to psal pro nás, přímo na míru, pro dnešní dny. A právě toto prolnutí témat, paralelně se odvíjejících a přitom směřujících stále ke stejnému člověku, se stalo inspirací pro tuto inscenaci.

Scénář, režie: Magdalena Bartoňová
Scénografie: Magdalena Bartoňová, Adam Bartoň, AI Midjourney
Kostýmy: Jana Lukeš
Hudební koláž: Adam Bartoň, AI Speechgen.io Světlo: Jan Vaverka, Ondřej Vaverka, Matěj Strouhal  Zvuk: Jan Pohanka

Hrají: Jan Lukeš, Jitka Rolečková, Martin Hnyk, Tomáš Hellmuth, Jiří Líbal nebo Čestmír Bláha, Josef Hejral, Zdena Hnyková, Štěpánka Skalská nebo Eliška Bezpalcová, Ondřej Hellmuth, Metoděj M. Bartoň, Magdalena Bašková

‌

140 minut bez přestávky

Datum premiéry 27. 4. 2024