Slabikář života

2.8.2026

Máma má Emu, Ema má mámu... vzpomínám na starý červený slabikář ze svého dětství a netuším, jestli se to dnes vůbec takhle učí. V každém případě tenhle nápad Terezy Kortanové ze strakonického souboru Radost, která ve vyčleněné experimentální jednotce ženšen a inscenaci Ema mele maso využila pár frází z učebnice k mezigeneračnímu průletu životem, to vše zabaleno v sympaticky experimentálním obalu, je mi velmi sympatický. Navíc je pozoruhodné, že druhá performerka – Marie Holkupová – naskočila do projektu v samém závěru, a přece se jim podařilo získat porotu LCH a následně pozvání na Jiráskův Hronov. I když jsem vyrozuměla, že ne každý divák mé sympatie sdílí, mě tato drobnička potěšila…

Tak tedy: co jsem viděla. Možná technicky laboratorní experiment s dvěma lahvemi na nakladačky, barvenou vodou a spoustou pěny na holení. Blbnutí dvou mladých žen, které baví vytvořit na scéně horu nepořádku. Nebo trendy mini-inscenaci, která jako prvek využívá vodu, což je v letošním horkém létě osvěžující (a během festivalu zapojení vody v inscenaci uvidíme ještě párkrát). Ano, tohle všechno, ale zároveň pro mě silný příběh vztahu matky a dcery, jejich vzájemné dotýkání, přejímání i odmítání názorů a životního stylu, vypjaté mezigenerační spory, zklidnění a vzájemná tolerance, smutek ze smrti blízkého člověka a nakonec nadějeplný závěr pokračování rodové linie. 

Jak duo žen ukázalo, to vše je možné předat pomocí pár frází ze slabikáře v hlasových, emotivně zabarvených nuancích. A k tomu je tu právě onen laboratorní experiment, který přidává divadelní kouzla. Využití světýlek, magická proměna vody, kdy matka předává krev, lásku, rodinné trauma, barví vodu do červena, i následná kalnost dceřiny vody, když je matka pryč... A je tu i hněv, kdy city bublají a nekontrolovaně přetékají, nastává fyzický i duševní marast, který zasviní vše uvnitř i kolem. Přestože takové představení hodně spočívá v detailech viděného (či spíše neviděného) a bylo by podle mého vhodnější pro menší prostor, v němž sedí diváci na dosah a mohou si vychutnat každý detail toho, co tam vlastně do té vody házejí a co odtud vytahují, jsem si tuto drobničku užila. A dokonce mě i v některých momentech dojala. 

‌

foto: Ivo Mičkal

ženšen, Strakonice

ženšen, Strakonice

ženšen, Strakonice

Zpět