96. Jiráskův Hronov 31.7. – 8. 8. 2026
6.8.2025
Recenze Jany Soprové na inscenaci Ipsík
Bramborová nadílka z Mostu měla včera na Hronově další přírůstek, a to Bramboračky a jejich představení Ipsík. Dvanáctiminutová hříčka v režii Barbory Gréeové názorně ukazuje, jak pracovat s nejmenšími dětmi, jak rozvíjet jejich fantazii, pohybové i hlasové aktivity.
Vzniká tak opravdu milé, bezprostřední představení, v němž je nejdůležitější, nakolik děti dokážou být autentické, svobodné, zda si dokážou na scéně opravdu hrát. A při takové hře oživuje příběh příjemně i případná chyba, zapomenutí a možná i nešikovné splnění úkolu. Nic tedy není problém.
Je fajn, že se Mosteckým daří vyhledávat zajímavé náměty a tvůrčím způsobem je využívat a opracovávat k obrazu konkrétního souboru. Tak se to podařilo i v případě zpracování Pohádky o Ipsíkovi ilustrátorky a grafičky (a samozřejmě i spisovatelky) Anety Františky Holasové, která napsala nejen hravý text, ale zároveň i poučenou informaci o tomto lesním tvorovi, o kterém si většina lidí nemyslí nic moc dobrého. Ips typographus čili lýkožrout smrkový totiž fatálně poškozuje stromy hloubením výrazných cestiček pod jejich kůrou. O důsledcích tohoto konání už byla napsána spousta slov a varování.
Nicméně v tomto příběhu je malý lýkožroutek do značné míry rehabilitován, neboť je korunován na jakéhosi věrozvěsta rodu lýkožroutů, který byl vypuzen ze svého domova ve stromě, náhodně vzdělán v zdejší škole a jako první, kdo se z rodu naučil číst a psát, se stal malým Komenským v komunitě lýkožroutů (a jejich larviček).
Tento příběh i činnost lýkožroutů se tak v nadsázce staly podkladem pohádkového vyprávění, a následně i inspirací pro drobničku mosteckého souboru. A byl využit opravdu velmi efektivně. 11 protagonistů a protagonistek v čele s nejmenším představitelem Ipsíka vykouzlí před našima očima na holé scéně dětskou verzi šikovného propojení fyzického divadla a voice bandu a v kratičkých etudách (Les. Hustej les. Město. Škola.) evokuje formou pohybových a hlasových střípků celou škálu různých prostředí a situací, které v jejich provedení působí velmi logicky a zároveň i s příjemnou nadsázkou tak, že na chvíli zapomeneme, že ta znalost písma u lýkožroutů je vlastně z pohledu lidí hóódně škodlivá.
foto: Ivo Mičkal