Teď, když vím, že jsem znetvořený

9.8.2026

Hra Maria von Mayenburga Ošklivec bude příští rok dvacet let stará – a stala se tak výraznou trvalkou současné dramatické literatury, že už se dočkala více než desítky profesionálních uvedení na českých a moravských scénách. Inscenace Divadelního spolku Tyl z Poličky v režii Michala Moravce, dlouholetého člena (a vedoucího mladé sekce) poličského souboru, který před nedávnem vystudoval režii na JAMU a etabloval se na významných scénách, má jedno trochu překvapivé novum: Mayenburgovu hru psanou pro dva herce a dvě herečky uvádí v obsazení devíti lidí.

Mayenburgův text totiž pracuje s důmyslným zdvojováním: kromě představitele Letteho vystupují všichni ve více rolích, jedna herečka hraje roli manželky i bohaté milenky, jeden herec šéfa a chirurga, jeden herec kolegu a milenčina syna. Rozumím důvodu, proč to zdvojování pominout – zejména je ten důvod (dobrý!) asi v tom, že poličský soubor disponuje početnou partou skvěle herecky vybavených, zajímavých mladých hereckých osobností. Přiznávám: nemohu se zbavit dojmu, že tenhle radikální zásah oslabuje část tematické výstavby hry a že zejména ke konci se text (který s tím, že herci přepínají mezi dvěma postavami i během jediné repliky, dost počítá) proti téhle úpravě trochu vzpouzí a závěrečný obraz podvojné operace šéfa a doktorky už moc nedává smysl.

Zároveň je to ale legitimní rozhodnutí – a inscenace si zaslouží, abychom k ní přistoupili bez ohledu na to, jak se od textu odchyluje. A pokud tedy problémy, které přináší úprava, nechám stranou, je z toho o inscenaci vysloveně dobrá zpráva: má skvělé tempo, chytře vymyšlenou výpravu (včetně vymakaného světelného designu), ale především skvělý soubor, z nějž září především Ondřej Cihlář (který vynikajícím způsobem rozehrává Letteho počáteční frustraci i jeho přerod v sebevědomého krasavce, jejž ovšem čeká logický pád) a Valerie Cechová, která se v roli manželky vyznačuje opravdu kromobyčejným smyslem pro komediální timing a bezděčné pointování. Jejich první dialog, v němž žena konsternovaného Letteho konfrontuje s jeho dosud netušenou ohyzdností, je opravdu učebnicovou ukázkou komediálního herectví, které dovede setsakra bavit, ale nikdy neopouští pravdivý cit a jasné kontury postav. Julie Hloušová v roli milenky se výtečně vyrovnává se stylizací do stárnoucí, poněkud nestydaté mondény, aniž upadá do stereotypů a klišé.

Zbytek souboru rovněž povedenými výkony dotváří herecky kompaktní, stylově čistou inscenaci, kterou byla velká radost takhle k závěru letošního Hronova vidět.

foto: Ivo Mičkal

Divadelní spolek Tyl, Polička

Divadelní spolek Tyl, Polička

Divadelní spolek Tyl, Polička

Zpět