97. Jiráskův Hronov 30. 7. –7. 8. 2027
6.8.2026
Recenze Lukáše Křížka na inscenaci Okenice
Frgál na nitkách je již nějakou tu dobu mým neskrývaným favoritem v oblasti mladého studentského divadla. Svěžího, chytrého, s tou nejhravější souborovou poetikou. Tentokrát se rozhodli inspirovat životem a dílem Otakara Migawky. Autora, který jim zpoza Okenice dovolí pozorovat svět a hrát si. S nadsázkou sobě vlastní si vyrobili a vymysleli záminku a teď můžou dělat, co se jim zrovna zamane. Blbnout v komediálním, komickém, lehce nonsensovém i rádoby dadaistickém hávu. V anotaci ke své drobničce soubor píše: „Chceme dopřát jak sobě, tak divákovi komfort ničeho.“ A přesně to se i děje. Náramně!
Po celých pětadvacet minut ničeho a všeho, inspirovaného tvorbou toho třeskutého a dosud neznámého pisálka, jsem si říkal jediné: je mi úplně jedno, co děláte, ale dělejte to dál, protože to děláte skvěle. To je vlastně hodně dělání, že? A věděli jste, že: okenice je vnější nebo vnitřní funkční součást okna, nejčastěji v podobě otočného, posuvného nebo skládacího křídla (dvířek), která slouží k ochraně před sluncem, povětrnostními vlivy a k zabezpečení budovy? Tradičně se vyrábí z dřevěného masivu, moderní varianty pak z hliníku nebo plastu. To jenom tak na okraj, aby bylo jasno. Polojasno, oblačno, protože nic může něco znamenat a nic může něco tvořit. Naštěstí, Déža ví.
Kabaretoidní výlet vlakem do České Třebové je ukázkou bláznivé lehkosti bytí na jevišti, která eskaluje v každé hříčce, mikroscénce, etudce a každé další hře se slovem, rekvizitou, baterkou, rukou, nohou. S dětskou radostí i škodolibostí nechávám se unášet historkami, povídačkami a všemožnými punchlines, za něž by se Migawka vůbec neměl stydět. Jsem moc rád, že ho soubor pro nás objevil a rozhodl se toto hlubokomyslně upřímné a výpravné cestování MHD s deštníkem rozžít na jevišti. Počkat, cože? To nevadí, Déža ví, ona vám to vysvětlí. A závěrem této mini „recenze“ provolávám slávu všemu hříčkoidnímu hračičkářství.
P.S. Tato recenze, podobně jako inscenace, je cíleně tak trochu o ničem.A autor si ji samozřejmě vymyslel.
foto: Ivo Mičkal