Vždycky se dá nějak domluvit

9.8.2026

Společenství vlastníků Jiřího Havelky v inscenaci Spolku divadelních ochotníků v Blatné přilákala do – v poslední festivalový den obyčejně poloprázdného – Jiráskova divadla pěkný dav. Není divu, i díky filmu se hra stala mainstreamem a narozdíl od zbytku současné české dramatiky má jméno i mezi svátečním publikem. To je skvělá zpráva, protože Vlastníci (jak se jmenuje inscenace blatenských) jsou jednak opravdu vtipná komedie, jednak říkají něco velmi důležitého, co se ovšem těžko poslouchá. Přinášejí znepokojivou zprávu o lidstvu a berou naději, že jsme schopni existovat v demokracii.   

Základní situace je výbušná – skupina těžko slučitelných a dlouhodobě znesvářených typů je uzavřena v místnosti, v níž se mají dopracovat ke konsensu. Navzdory této hutné, dusné atmosféře je hra také inscenačně nevděčná – všechny postavy usazuje ke stolu a jejich představitelům dává k jejich naplnění jen omezené prostředky. Blatenští to ovšem zvládají skvěle, ve většině případů předvádějí civilní herectví, které Havelkově hře vyloženě sedí. Snad jen představitel rozvraceče společné diskuse ve jménu zlatých starých časů Kubáta příliš tlačí na pilu zhovadilosti a je poměrně jednostrunně uřvaný. Nadto jej scénografie (členové SVJ sedí v jedné řadě vedle sebe) často vede k pointování fórů do publika. Vůbec si dovedu představit, že jiné uspořádání prostoru (například zasedání kolem stolu) by bylo herecky vděčnější, i když by samozřejmě vyžadovalo i jiné pojednání hlediště. 

Závěr hry je zdrcující – ti, kteří zůstali, se vzdávají svého práva podílet se na náročném společném rozhodování a pohodlně se svěřují do rukou hochštaplerů. Otřesná alegorie toho, jak může znechucení z náročné práce na udržování demokracie vehnat společnost do náruče bezpráví. Byť je to vyústění tematicky zásadní, inscenace k němu dospěje spíše zčistajasna, než že bych motivacím postav rozuměla. Je to pro mě zlom náhlý a těžko uvěřitelný. 

Vůbec se mi zdálo, že bouřlivé reakce sklízejí zejména vulgární gagy, které mají ve hře své opodstatnění a vystihují obhroublost a zkratkovitost lidské komunikace. V tom jsou ale dost mrazivé. Uzavřít konflikt tím, že protějšek označíme za píču či buzeranta, je čin, který o tomto světě něco říká, ale není to vtipné. Samozřejmě, Vlastníci jsou v první řadě komedie a její alegorický význam se z ní vyloupne sám, není třeba hru inscenovat se zarmoucenou tváří. V sobotu v Jiráskově divadle se mi zdálo, že se ní usazuje lehce bulvární pel, a to možná i kvůli jednoznačné aluzi na premiéra Babiše, jehož uječený lifestylový populismus ve hře prostě nevidím. 

foto: Ivo Mičkal

Spolek divadelních ochotníků v Blatné

Spolek divadelních ochotníků v Blatné

Spolek divadelních ochotníků v Blatné

Zpět