Zahraj to znovu, Jardo!

7.8.2026

Divadelní soubor Gen D hraje na Jiráskově Hronově podruhé, před dvěma lety jsme mohli vidět jejich gangsterku Mafiano. Novou inscenaci Nádraží Sladivody s ní spojuje to, že se jedná o interpretační činohru vycházející ze sice autorského, ale pevného (a řekla bych i přenositelného) dramatického textu (nejúspěšněji tento přístup v českém amatérském divadle nejspíš reprezentuje kladenský V.A.D.). Druhou spojnicí je zjevná záliba autorského dua Daniel Klouda a Adam Jurčík v pokleslých a nebo řekněme spíš kultovních filmových žánrech. Jen gangsterku tentokrát nahradil western. Co zůstává, je pak celkové komediální, místy parodické ladění. Tentokrát se podle mě Břežanští dostali ještě dál než na úroveň dobře zvládnuté žánrovky (ale ani to není málo!). Místo na Divoký západ je děj tragikomedie zasazen, jak název napovídá, na nádraží ve fiktivní obci Sladivody v divokých devadesátkách, přesněji někdy na sklonku roku 1992. Vypráví příběh outsidera, výpravčího Jaromíra, žijícího si svůj malý život mezi dominantní matkou, která se ho snaží udržet doma, a akční přítelkyní Evou, která s ním touží dobýt velký svět (rozuměj Prahu). Situace se vyhrotí s příjezdem atraktivního zástupce developerské firmy s oznámením, že na místě nádraží se budou budovat sklady. To, co Eva vidí jako příležitost k útěku z maloměsta, je pro Jaromíra hrozba a rozhodne se své nádraží zachránit. Navzdory tomu (nebo právě proto), že je to nesmělý jouda typu „mouchy, snězte si mě“, se mu zjevuje drsňácký Muž beze jména vyprávějící příběh o desperátovi Franku Walterovi a dva na nádraží uvízlí trampíci se mu proměňují ve vnitřní hlasy, hudebně doprovázející jeho počínání. 

Princip, kdy bezmocný chlapík hledá kuráž a radu u oblíbených fiktivních literárních či filmových hrdinů, je osvědčený, funkční a zábavný, jak o tom svědčí třeba Allenovo Zahraj to znovu, Same nebo Belmondův Muž z Acapulca. Jenže místo toho, aby Jaromír objevil své lepší já, pod tlakem obou žen i svého vnitřního kovboje podlehne chlapáckému siláctví a postupně se dopustí udavačství, žhářství a nakonec zřejmě i vraždy. Vzhledem k tomu, že inscenace velice chytře nechává antiiluzivně všechny herce neustále na scéně a míchá fantazijní westernové pasáže s nádražáckou realitou, není úplně jisté, jestli všechny činy Jaromír opravdu provedl, nebo jsou naznačeny jen jako varující možnost. Devadesátky, společenská transformace, dravý kapitalismus a vznik samostatné republiky, za niž je potřeba převzít zodpovědnost, imperativ doby využít všechny možnosti, které nově nabytá svoboda nabízí, se pro dramatický střet staromilské pasivity s energickou akčností jeví nanejvýš vhodně. Ovšem hledání rovnováhy mezi „nerůstovou“ skromností, která může sklouznout k pasivnímu flákačství, a touhou někam to dotáhnout s rizikem, že se promění v bezohlednou dravost, je úkolem každého (nejen) mladého života.

Postavy této do jisté míry komediální morality jsou napsané na první pohled jako typy, ale zároveň nejsou jednorozměrné, ať už je to manipulativní matka, jež se po smrti muže nezdravě fixuje na syna, nebo playboy z Prahy, který si s sebou přináší stigma neúspěšného podnikání. Soubor je herecky vyrovnaný, prokazuje jasný smysl pro komediální zkratku, zcizující nadhled, herci umí postavu načrtnout několika zřetelnými tahy a zároveň jsou schopni i věrohodně předat emoci. K největším devizám pak patří hudební čísla.

Jistě, Nádraží Sladivody by místy mohlo být šikovněji zrežírované, textu by prospělo také ještě jedno čtení, při kterém by se pročistily dílčí motivy i dialogy, ráda bych si užila víc scénografických fórků prolínání westernového a nádražního světa. Ale už teď se těším, co od Gen D uvidím příště.


foto: Ivo Mičkal

DS Gen D, Dolní Břežany

DS Gen D, Dolní Břežany

DS Gen D, Dolní Břežany

Zpět