97. Jiráskův Hronov 30. 7. –7. 8. 2027
5.8.2026
Recenze Lukáše Křížka na inscenaci Život po životě
Krásně a zku*veně rozbitej svět.
Možná.
Nula hrdinů.
Nula řešení.
Nula iluzí.
Tři nuly z Mostu s pár cigárama v koutku huby a se světem ukrytym v každym dalším piváku lejou mi do chřtánu temně radostnou a pábitelsko-požitkářskou „našeptávandu“ slitou a vylitou z tvrdejch slov a keců Jiřího Háska Krchovského. Rýmy, co napsaly jeho i nás.
Středobodem uhrančivě zahnívajícího světa je vyžilá plechová vana, která je plně funkční kulisou, znakem i symbolem. Opening užívající si sám sebe naznačuje, že se bude kráčet po povrchu i hloubkách lidství, přemýšlivě a domýšlivě. Svět možná stojí za hovno, ale i to může bejt paráda. Rozehrávky i skromně nebezpečné akrobacie s vanou, vynalézavě licí přípitky a popitky Braníka, sehranost obou protagonistů a vědomé předělové ticho, z něhož odkapává pozornost z verše na verš. To zcela určitě nebude šálek piva pro každýho a nemusí bejt snadný se na to nacejtit. Když se ale nacejtíte, vlezete na okamžik do světa, kde se něco děje a něco říká a nad tím vším něco úplně novýho vzniká. Ponoukavě, milostně líně a hravě, ale hlavně: provokativně. Tak trochu ať si to něco každej přebere sám.
THIS SIDE UP
Slovem život požírat i žít,
ve vaně kouřit a snít.
Tři nuly, tři nuly, tři nuly,
začínaj zas život vod nuly.
A taky:
Chcát pivem jako
koroptev.
Tuhle mosteckou Mladost a Radost bych mohl vonálepkovat pivní etiketou z krchovskejch názvů: Lemtám pivo ze džbánku / Je mi zle, až téměř krásně / Včera jsem zemřel a dneska se narodil. To celý pak přidrzle, nakažlivě a dobře lenivě teče přes podmaz Krch-off bandu. Celá věc mohla by se zdát obyčejná a bezcílná, ale současně nabízí pohled na rádoby lásku k tesknosti, z níž sotva dohlédnout na dno života, natož vany. Koneckonců, i kdyby mělo zůstat jen u „seznámení“ se s verši tohoto básníka, hudebníka, misantropa a nihilisty a u pokusu o jejich prožití, nebude to málo. S Krchovským to může bejt stejný jako s pivem. Někdo ho rád má a někdo ho rád nemá. Tož lej lej lej ten život!
foto: Ivo Mičkal