Nejnovější příspěvky

Snad všichni zde i jinde vzpomínali na profesora Císaře jako na udivujícího myslitele a rétora, vysoce vzdělaného intelektuála a v zásadě laskavého – byť někdy úderně uvažujícího a divadelní jevy neoblomně pojmenovávajícího – člověka, který je inspiroval, respektoval, vedl k přemýšlení, k aktivní činnosti, k sebereflexi.

Týden uběhl jako voda a je to zase za námi. Pryč jsou setkání s přáteli, s nimiž sdílíme stejnou vášeň pro amatérské divadlo. Pryč jsou stovky minut prožitých pod rouškami v Jiráskově divadle, Čapkově sále, v Myšárně či v lehkém letním „mrholení“ v parku.

Letos uplynulo 170 let od narození Aloise Jiráska, slavného hronovského rodáka a autora mnoha knih, které se staly povinnou školní četbou.

Jiráskův Hronov mají mnozí spojený s určitými rituály, které se udržují už mnoho desítek let. Jedním z nich je středeční Šampaňská snídaně ve Stovce u Gurina.

Nechci ani vyslovit, kolik let jezdím na Jiráskův Hronov.

Bylo to jasné od chvíle, kdy 90. Jiráskův Hronov začal, ale člověku se to až na dvě nebo tři tísnivé připomínky vesměs podaří potlačit, přehlížet.

Naučil jsem se za těch minulých padesát let, která jsem strávil v amatérském divadle, chápat divadelní festivaly a přijímat je, ať mají jakoukoliv úroveň, jako pozitivní.